Stříbrná Krev – recenze

Posted by on 22.6.2010

Recenze: Stříbrná Krev, vlastními slovy: Kniha o sarkasmu žoldáků a ztřeštěnosti víl.

Recenze, kterou právě čtete, je velice zvláštní z jednoho prostého důvodu… kdo kdy slyšel o tom, aby autor sám kritizoval vlastní dílo, které je ještě ke všemu zatím nevydané? No, možné to je.

Já (Denisa Formáčková) a Alexandra Šalamova, moje kamarádka a spolužačka, jsme se v lednu minulého roku rozhodly napsat příběh. Původně měla Saša sen, který chtěla přepsat na papír a já se jí jako ostřílený písal nečtených žvástů rozhodla pomoci s jazykově-uměleckou formou. O hodinu později jsme seděly v učebně fyziky a já už čmárala první řádky. A tak vznikl náš příběh, sepisován o přestávkách, o hodinách (k tomu se raději už vyjadřovat nebudu) a skrze chat na počítači. Tvořily jsme dokonalý soulad. Saša jako představitelka bláznivé malé víly Misty a také Katari, která vyrůstala v lese a má netušené spojení s draky. Já figuruji jako věčně sarkastický bývalý žoldák Storm a druhá má postava je tajemná hraničářka Shadow.

Příběh se odehrává ve světě, kde ještě před několika staletími byli draci a jiná stvoření na denním pořádku. Avšak doba, ve které se ocitáme počátkem první kapitoly, je nedůvěřivá ke všem tvorům, kteří umí mluvit nebo disponují nějakou deduktivní schopností myšlení. Draci před nenávistí odešli a traduje se, že už ani jeden z nich nežije. Dryády a víly se naučily oplácet lidskou chamtivost a usadily se v lese, kde trýzní pocestné. Právě v takové situaci se ocitají hlavní hrdinové tohoto příběhu. Misty vyhledá lidskou pomoc, aby získala zpět jakýsi stříbrný kámen magických schopností, který měla jako víla střežit. Nebylo by to vůbec tak vtipné, kdyby nenarazila právě na Storma. Bývalý žoldák, nynější zloděj a věčný pesimista zná svůj kraj velice dobře, a tak velice dlouho trvá, než se nechá přesvědčit, že to víla myslí vážně a nejedná se o léčku. Storm se nakonec nechá zlákat a slíbí malé víle pomoc. Od té doby se mezi ním a Misty vyvine jakýsi vztah, který se jen těžko vysvětluje. Storm vílu naoko nenávidí, obtěžuje ho a svojí leností mu otravuje už tak zničený život. Misty provádí doslova psí kusy, zpívá si falešně, poskakuje, hopsá, ale nejčastěji stejně sedí na jeho rameni. Když ale dojde do tuhého a Misty hrozí nebezpečí, Storm by kvůli ní obětoval vše. I vlastní život. Sledujeme především jejich příběh, jelikož kniha je napěchovaná vtipnými scénkami a hádkami, které stejně obvykle končí výhružkou, že Storm utopí vílu v okapu. K putování se přidají Katari a Shadow, obě postavy pro děj sice důležité, ale hlavní kouzlo už nadále zůstane Misty a Stormovi. Nemá cenu převyprávět vám celý příběh, na to si musíte počkat do finálního vydání knihy, ale slíbit vám můžu akci, vtip, silného záporáka v podání Pána Ohně, trochu mystiky a dokonce i kapičku romantiky, kterou si vydobyla Saša. Postavy (především Storm) se v průběhu děje mění, jelikož ke konci už začne být situace opravdu vážná a kromě Misty už nezbude nikomu čas na vtípky.

Kniha má jistě široké spektrum, které obsáhne i různě náročné čtenáře, ale hlavní tón je stále přenechán teenagerům. Člověk uslyší slovo „víla“ a myslí si, že se jedná o pohádku. V našem případě je to spíše sarkastická fantasy story, takže i starší lidé přijdou na své. Jediný zápor je asi ten, že kniha obsahuje vzhledem k poměru textu malé množství popisných pasáží, což ale na druhou stranu někteří přijmou s otevřenou náručí. Kniha má více než 300 stran a čeká na vyjádření nakladatelství.

One Response to Stříbrná Krev – recenze

  1. Lauren

    What a great blog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *